Proč chodím pozdě na srazy

9. dubna 2017 v 13:03 | Christina |  Řečičky
,,Co ti to tak trvá, kde jsi?!'' Jó, tato věta je mi dost známá, jelikož já skoro nikdy nikam nepřijedu včas. To mě přivádí k otázce, jak to děláte? Asi v tom bude velikou roli hrát IDOS. Jenže mně ani tato aplikace nepomáhá. Dobře, zkusím to prozkoumat příběhem a dát dohromady věci, které mě okrádají o čas.

Dejme tomu, že mě kamarádka pozve ven, domluvíme si sraz ve 13:30. Podle IDOSu cesta trvá 16 minut. Z baráku bych měla vyjít ve 13:10. Chystám se hodinu před srazem, na přípravu mám 40 minut. Začnu se chystat hodinu před srazem, to zahrnuje:

Výběr oblečení
Nejsem žádná basic girl, takže výběr bunda bomber, kšiltovka Yankees, boty Air Max padá (nic proti, moc vám to sluší...). To bych měla moc jednoduché. Kecám, nosím skoro pořád tu stejnou bundu, mikiny moc extra nemusím, takže se rozhoduji jen mezi tílkem, tričkem s krátkým rukávem, nebo rolákem. V roláku bych se potila jako prase, takže ten ne. Tílko je sice pohodlné, ale v těch 15 stupních bych si připadala skoro jako nahá. Tak tedy krátký rukáv. Dál, těsné džíny nebo pohodlné tepláky? Jelikož dneska mé vlasy vypadají, jako kdybych si je nikdy neučesala, tak bych v teplácích vzbuzovala dojem, že se kamarádím s homeless gangy. Takže džíny.
(zbývající čas: 35 minut)


Sprcha
Pustím vodu, mydlím se, opláchnu. Hotovo. Ale tok teplé vody po těle je tak strašně příjemný a nechce se mi vylézt.
(zbývající čas: 25 minut)

Lehké doladění obličeje
Nanesu BB cream na obličej, jemně natírám. Teď se kouknu na místo mezi obočím, sakra, já si dlouho nedělala peeling. Suchá místa jsou najednou vidět více, nemám si to odlíčit a rychle si udělat peeling? Nebo to mám nechat být? Nemůžu se rozhodnout..
Po nějaké době si uvědomím, že za tu dobu, co jsem přemýšlela, jestli to mám udělat nebo ne, bych byla už dávno po peelingu. Nezbývá mi nic jiného, než to nechat být a pokračovat. Řasenka jde bez problému až na občasné objevení černé tečky na víčku, které tedy odstraňuji tyčinkou na čištění uší.
(zbývající čas: 10 minut)

Připravení tašky
Velká kabelka nebo malá? Určitě budu mít za celý den hlad a žízeň, takže by bylo lepší, kdybych si vzala větší, do které se mi vejde svačina a litrová voda. Jenže s tou malou je to takové více pohodlné a s sebou bych měla jen peněženku a klíče. Zase bych ale musela za jídlo a pití zbytečně utrácet, jak se znám, koupila bych si toho fakt hodně + pití bych musela táhnout v ruce. Takže velkou tašku.
(zbývající čas: 0 minut)

Je čas vyrazit, vypadá to, že na sraz přijdu včas, zastávku mám přeci kousek od baráku, teď mě už nic nezastaví. Aha počkat, cítím v puse pachuť, i když jsem si ráno zuby čistila. Tak rychle do koupelny.
(zpoždění: 2 minuty)

Jsem už na 100% připravená vyrazit! Vyjdu z bytu, zamknu dveře, hodím klíče do kabelky. Běžím po schodech ze 4. patra, scházím poslední schod, chytnu kliku od vchodových dveří a hádejte co, jsou zamčené. Kde mám ty klíče sakra! Přehrabuju se ve velké kabelce, ve které se pod všemi svačinami nacházejí mé klíče. Konečně je najdu, hledám na svazku klíčů ten správný. Když ho konečně najdu tak v tom spěchu se snažím trefit klíčem do zámku, odemknu dveře a vyběhnu ven.
(zpoždění: 5 minut)



Už mi stejně tramvaj ujela, ale i tak spěchám na zastávku a copak mě nezastaví, překrásná dvoubarevně svítící věc zvaná semafor, nervózně mačkám tlačítko pro chodce několikrát za sebou s nadějí, že mi to pomůže. Semafor mě zdrží jen tak 20 sekund, ale v tu chvíli se to zdá být jako nekonečné čekání. Po spatření zeleného panáčka vyběhnu na zastávku.
Další tramvaj přijede po 5 minutách.
(zpoždění: 10 minut)

Vystoupím a směřuji k metru, to přeci jezdí pořád, nemusím se ničeho bát. Kouknu na ukazatele času, další metro jede za 4 minuty, kdyby nebyl víkend, jezdí po minutě. Naštěstí jedu jen jednu zastávku, na kterou přijedu ani ne za minutu.
(zpoždění: 15 minut)

,,No konečně jsi tady, co tě zdrželo?", to jde těžko popsat.
Z toho vyplývá, že když si se mnou někdo domlouvá čas, musí mi buď říct, že se sejdeme v 13:15 a tím by myslel ve 13:30, nebo si se mnou domluvit sraz 13:30, ale přijel by ve 13:45. Ještě je jedna nereálná možnost, mohla bych zkusit jezdit na čas.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kiara Kiara | E-mail | Web | 14. dubna 2017 v 13:04 | Reagovat

Parádní článek, pobavil. Taky chodím pozdě, ale není to kvůli takovýmto věcem no. Zapomenu na čas, nestíhám dodělat předešlou věc nebo jdu pozdě schválně, abych náhodou nemusela čekat na někoho já :D

2 cincina cincina | Web | 25. dubna 2017 v 18:24 | Reagovat

Bývaly doby, kdy jsem všude chodila na čas, byla přesná na minutu... a pak zjistila, že ostatní kamarádi chodí pozdě. Tak jsem si řekla, že nač spěchat a začala jsem na schůzky s kamarády chodit pozdě taky.

3 Niki Niki | Web | 3. května 2017 v 9:56 | Reagovat

Jo, jo...já jsem na tom nějak podobně. Pořád mám čas a pořád mám čas a pak kouknu na hodiny a začnu plašit a nevím kam dříve skočit. O_O

Asi bych to neměla nechávat na poslední chvíli a dát se do kupy včas, abych si ušetřila ty stresy. :-)

4 Cara Cara | Web | 8. května 2017 v 21:09 | Reagovat

Skvely!! Ja chodim pozde porad:Ddd

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama