Samomluva aka buď psychouš

1. března 2017 v 15:38 | Christina |  Život
Už jsem nějakých pár dní nemocná, což tedy znamená čas strávený v posteli s horkým čajem. Je období, kdy už slunce začíná víc "šajnit" a tlusté bundy s rukavicemi zůstávaj ve skříni, tím mě tedy ještě více znepokojuje, že trávím čas v posteli s nemocí. Doma dokážu být sama 1 den, další dny už to začíná být těžší. Jelikož mé tělo spolu s myslí je nezaměstnané, začne se má mysl zaměstnávat takto > ,,Mysli na nedostatky ve tvém životě.'' Trochu pesimistické, že?

Znáte ten pocit, když vám v hlavě kolují různé myšlenky a nevíte, které dřív věnovat pozornost? To je můj častý případ, když nechám své myšlenky dusit v mysli.


Nedávno jsem se zvedla z postele a řekla ,,Dost!"

Sedla jsem si před zrcadlo a začala mluvit o tom, co mě trápí, na co furt myslím, proč to takhle cítím a tak podobně (Týno, jsi psychouš). Poté jsem na sebe mluvila v druhé osobě a snažila sama sobě poradit (to řikám, jsi PsychoušTýna). Musím říct, že lepší rozhovor jsem snad nikdy neměla, ani s jiným člověkem (Taky že tě nikdo další kromě Týny nemá rád). Na spoustu věcí mě napadlo i nějaké řešení, uklidnila a vyprázdnila jsem svou hlavu. Jsme naším poradcem mnohem lepší my sami, než někdo, kdo nám řekne pouze ,,To bude dobrý" (nemáš si vybírat kamarády na h*vno Týno)

Večer před spaním jsem čapla po deníku, do kterého nepřibyl žádný spisek asi 5 dní (Takže PsychoušTýna je ještě k tomu línej PsychoušTýna). HODNĚ! opravdu hodně mi pomohl si uvědomit, jak se mám ve svém životě dobře. Napsala jsem do něj každou blbost, která mi zlepšila den, ať už to bylo dobré jídlo, či příchod mé mamky domů a společný čaj. Deník jsem zavřela, odložila, zachumlala se do peřin a jediné, co se dělo dál, bylo usínání s :) na tváři (ještě před tím úsměvem se přeci dělo něco pod peřinou, ale to sem asi taky nenapíšeš, viď Týno?)



(..háhaha..zasmáli jste se, že jo? Prosím!)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 crazyjull crazyjull | Web | 4. března 2017 v 14:03 | Reagovat

Já občas dělám něco podobného jako ty. Vždycky si mluvím o svých pocitech nahlas, protože se v nich poté lépe vyznám. :D Občas si moje sestra musí myslet, že jsem ztracený případ. :D Ale máš naprostou pravdu, nikdo nás nikdy nepochopí líp, jen my sami. :D

2 Denia Denia | Web | 4. března 2017 v 19:37 | Reagovat

Být nemocná, a sedět mezi čtyřmi zdmi víc jak 1 den, je docela psychárna :D A taky si mluvím sama se sebou, a když ne se sebou, tak se psem :-D a není to na škodu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama