Be grateful

13. března 2017 v 0:26 | Christina |  Řečičky
Neděle byl zase den, kdy jsem trávila čas procházením se po Praze s foťákem a člověkem, který je mi velice blízky, s mou nejlepší kamarádkou. Dlouhý čas jsem tvrdila, že nejlepší kamarádku nemám, ale až poslední dobou zjišťuji, že to byl omyl. Před nějakou dobou se odstěhovala do Německa a tento víkend přijela do Prahy. Konverzace s ní mi opravdu chyběla. Dokážeme ztratit sebekontrolu a upoutat pozornost okolí, ale také dokážeme celé okolí od sebe odříznout a bavit se o věcech, které jsou celkem vážné (Týna je vážná! message for my classmates).



Teď to bude už zajímavější, nebojte


Abych už přišla k věci, probraly jsme téma, které je celkem mainstream v různých "fejsbuk" statuscích a to téma je ,,Lidi si neváží toho, co opravdu mají" (a sakra, nebude to zajímavější). Nebudu říkat ,,Kam to ten svět spěje, všichni jsou nevděční a nepřejícní". Ne, neměli bychom řešit to, jací jsou ostatní, to je jejich věc, jaký přístup budou mít k tomu, co všechno mají a jak to využijí, spíše mysleme na naší osobu a ujistěme se, že si opravdu uvědomujeme, co všechno máme.

V sobotu mé babičce úplnou náhodou umřela andulka, kterou jsem vybrala já, když mi bylo 11 let, veškeré vzpomínky mi proběhly hlavou a následně se mi v hlavě vybavilo mé chlupaté zvířátko, které mám doma já. Jako správná milovnice svého ušatého králičího tvora volám domů, jestli je v pořádku (ano ano, přehnaný strach). Po příchodu domů jsem ho čapla do náruče a vyznala mu lásku. ,,Je mu už 7 let" - na tohle lidi reagují slovy, že na králíka to je celkem vysoký věk. Chápete tedy, že bych mu nejradši pověsila webcameru na krk a mimo domov bych sledovala, jestli žije. Ovšem se ale nemohu chovat jako nedůvěřivá matka nějakého dítěte.

Jak tohle tedy souvisí s mojí kamarádkou? Jednoduše, chybí mi její společnost, protože žádnou jinou kamarádku, jako tuhle nemám a teď jí nemohu vidět jak se mi jen zlíbí. Ještě že dnes existuje internet, jinak bychom komunikovaly přes dopisy a kdyby nám došel papír, tak přes kouřové signály.
Takže víte, co tím vším chci říct. Upalujte za svým rodičem/přítelem/domácím mazlíčkem nebo klidně za všemi, a pořádně je pomačkejte v náruči.

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lenča Lenča | Web | 19. března 2017 v 19:44 | Reagovat

Hodně skvělý článek! Fakt povedený :-)

2 Janet Janet | Web | 16. července 2017 v 12:21 | Reagovat

Máš pravdu. V dnešní době si začnou lidé dříve vážit toho co měli a už mít nebudou, než aby si toho vážili když to mají. Jsem neskutečně vděčná, že mám rodiče takové jaké mám a za to že jsme má rodina i s kočenami zdraví. Je to pro mě to nejdůležitější. Jinak moc hezký článek, hodně jsem se nad ním zamyslela. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama